3x přečteno - Lian Moriarty, Jeffery Deavery a William Styron

A zase tu mám nějaké přečtené knížky ;)
 
"Říká se „do třetice všeho dobrého a zlého“ a pro Kettlovy sestry to platí trojnásob – jsou totiž trojčata. Rozumná Lyn se pokouší ustát roli vzorné matky, starostlivé manželky a úspěšné podnikatelky, aniž by přitom přišla o rozum. Její zdánlivě méně úspěšná sestra Cat, pracující v oddělení marketingu, se snaží nepřijít o vysněné dítě a o manžela, jakého jí každá závidí, a „chudák“ Gemma ani nemá co ztratit, střídá příležitostné práce, bydlení i muže. Ale je tomu opravdu tak, jak se na pohled zdá? Co když je ve skutečnosti všechno trochu, anebo možná dokonce úplně jinak?" zdroj
 
V poslední době jsem na tuto autorku narazila víckrát. Dostala jsem dvě knížky od babičky manžela a vykoukla na mě i v knihovně. Tak jsem si říkala, že jí dám šanci ;) No, bohužel jsem zjistila, že tato knížka asi patří k něm slabším. Děj jsem vám dala viz výše. To, co může vypadat zajímavě bohužel zajímavé nebylo. Ze začátku to vypadalo na pěknou zápletku, ale nějak kniha prostě neměla ten spád, že bych se od toho nemohla odtrhnout. V celém příběhu mě zasáhnul příběh Cat, asi jako všechny, ale to je tak celé.. Prostě to nemělo žádný náboj a víckrát bych už knihu nečetla. Za mě ne.
 


Jeffery Deaver je můj oblíbenec a jsem moc ráda, když objevím další knížku, kterou jsem nečetla (a že jich už je sakra málo :D)..
"Vražednou zbraní se může stát cokoli. Když to umíte náležitě použít. Amélie Sachsová pronásleduje muže podezřelého z vraždy. Jde mu v patách až do nákupního centra, a zatímco podezřelý v klidu popíjí kávu, Sachsová přivolá posily a přemýšlí, jak ho zatknout, aniž by vyvolala rozruch. Její snaha ale přijde vniveč: centrem se vzápětí rozlehne zoufalý křik, protože kohosi rozdrtil porouchaný eskalátor, a v nastalém zmatku podezřelý uprchne.
Zpočátku to vypadalo jako nešťastná shoda okolností s tragickým následkem. Brzy se ale začnou vynořovat skutečnosti, které smrt z eskalátoru staví do zcela jiného světa. Ne, nebyla to náhoda, ale první ze série vražedných útoků. Zdá se, že vyšetřovatelé mají co do činění s nadmíru inteligentním zabijákem, který za svou vražednou zbraň zvolil předměty každodenní potřeby.
Je zcela zjevné, že pachatel plní jakousi záhadnou misi. Co chce světu krvavě sdělit? Kolik lidí ještě bude muset zemřít, než Amélie Sachsová a Lincoln Rhyme odhalí jeho úmysly a identitu?" zdroj

Stejně jako ostatní knížky Deavera, i tato mě bavila. Baví mě, jak se s každou stránkou a každou větou může úplně změnit děj. Strašně mě baví, že se dozvídám nové věci, funkce, o kterých jsem vůbec nevěděla. Bylo divné, že od začátku Rhyme a Sachsová nepracovali spolu, jak je to v ostatních knížkách, ale změna je život ;) Je teda pravda, že knížka nemusela mít 656 stránek, některé pasáže jsou zbytečně dlouhé a nudnější, ale pak vám to vynahradí ten děj. V Ocelovém polibku je také dost postav, takže je potřeba být ve střehu.

Asi to není knížka, kterou bych od něj četla znovu - vím, že má lepší, ale bylo do dobré :)


Na Sofiinu volbu Williama Styrona jsem se chystala strašlivě dlouho a taky jsem ji strašlivě dlouho četla - absolutně mě to totiž nebavilo, ale považuju to za klasiku, tak jsem to prostě dočíst chtěla.  Myslím, že v podstatě každý ví, o čem ta knížka je, ale pro jistotu Vám dám popis níže.
Hlavní dějová linie, a to vyprávění Stinga, jak se učí psát - to bych absolutně z knížky vyřadila :D Já vím, jak to asi zní, ale děsně mě to nebavilo. Zajímala mě Sophie a Nathan, ale prostě ten Sting byl nuďas. Kdo už něco načetl s tématikou koncentračních táborů, toho vyprávění jen tak nezaskočí a už tak nějak ví - chápu, že pokud to někdo opravdu čte na střední jako povinnou četbu, tak toho ještě tolik načteno nemá a ten příběh je pro něj něco víc...
To, jak Sophie vybírá mezi dětmi - čímž je knížka vlastně známá - je tak malá pasáž v knížce, že ačkoliv je to hodně emotivní, nemusím kvůli tomu číst 720 stránek...
Našla jsem na youtube film, takže se kouknu na něj a myslím si, že se mi bude líbit víc..
Už bych to asi jen tak dobrovolně znovu nečetla, jednou stačilo.
 

"Nejznámější dílo Williama Styrona. Jedná se o psychologický román, který zpracovává složitým a neobvyklým způsobem téma vlivu nacismu na průměrně silného jedince.

Základní dějovou osu příběhu tvoří výpověď vyprávěče Stinga (W. Styron) o tom, jak se učil psát. Pásmo autorského vyprávění o sobě je však brzy přerušeno líčením života mladého mileneckého páru: Sophie Zawistowské a Nathana Landaua, s kterými se Stingo seznámil v létě 1947 v brooklynském penziónu. Jinou dějovou linii tvoří příběh Stingova pronikání do záhad tragického až patologického vztahu milenců (zjišťuje, že Nathan je narkoman a schizofrenik) a dál do minulosti a nejhlubších zákoutí psychiky ženy, která ho přitahuje.
V dalším dějovém plánu je pásmo hrdinčiných vzrušených monologů, líčících její dětství a mládí v Polsku (v Krakově), její osudy roku 1943 ve Varšavě a v koncentračním táboře Osvětim. Zde zaujímají klíčové místo Sophiininy volby.

Název románu sice naznačuje jednu klíčovou volbu, ale nad závěrečnou tragickou Sophiinou volbou můžeme jasně cítit, že ta je pouhým důsledkem celého řetězu dalších osudových voleb před jaké stavěl člověka nacismus. První volbou je Sophiin pomýlený závěr neangažovat se v okupované Varšavě. I když Sophii její varšavská přítelkyně přesvědčuje, aby se stala členkou organizovaného odboje, Sophie odmítá. Druhá volba, která má pro hrdinčino celoživotní trauma klíčový význam, je volba, před niž Sopii postaví sadistický německý lékař při jejím příchodu do koncentračního tábora... " zdroj
 
A.

Komentáře

  1. Tři přání - souhladím, že nic moc. Ač mám Liam ráda, tato patří k těm slabším. Jeffreyho miluji, mám pěknou sbírku jeho knih, ale tuhle jsem nečetla, což napravím :-) Sophiinu volbu jsem četla nadvakrát. Poprvé v 18ti letech, kdy jsem ji po pár stranách odložila. Podruhé jsem ji vzala do rukou před třicítkou, kdy už jsem měla dvě děti a mohla lépe pochopit....a tehdy jsem ji přečetla. Clověk musí do některých knih dorůst ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je zrovna moje smůla, že jsem si jako první od ní vybrala nejslabší knížku ;))

      Souhlasím s tím dorůstáním do knih, ale myslím si, že některé knihy jsou i prostě sami o sobě rozporuplné, co se názorů týče.. Jakože třeba takové rozporuplné názory jsem zažila i u Anny Kareninové... ;)

      Vymazat

Okomentovat